Z deníku zoufalství - rozhovor

Snad Každý viděl fotku štěňátek plemene Shar-pei. Jsou to roztomilé kuličky, které jsou plné faldíků a snad každé srdce se nad nimi rozplývá. Mě hrozně zajímalo jací opravdu jsou a proč i tihle božani občas nemají domov a potřebují pomoc od spolku Šarpej v nouzi. A kdo mi o nich řekne víc než oni a tak jsem poprosila dvě šarpejí slečny a jejich paničku o rozhovor.

S holkama jsem se sešla v útulném parku nedaleko jejich domova. Přišla Shanny ( dvouletá holka, která je víc než rok doma díky spolku Šarpej v nouzi) a Nona (také dvouletá holka, která je v Čechách asi měsíc a opět ji pomohl spolek). Holky přišly v doprovodu jejich paničky Jany, které říkají Uječená. Když je vidím přicházet, tak se musím smát, protože přichází zrzavá fenka, která se nese jako královna a vedle ní pobíhá černé šídlo. Uječená je celá od bahna a sotva dýchá (asi tvrdá procházka).

Ahoj holky, jsem ráda, že jste souhlasily s rozhovorem. Nedá mi to a musím se zeptat: Proč paničce říkáte Uječená?

Shanny se začne smát až se ji udělá bublina u nosu: Když chvilku počkáš, tak na to přijdeš.

Nona zatím našla něco děsně zajímavého u stromu a šla to zkoumat.

Uječená: S tímhle oslovením přišla Shanny asi týden po jejím příjezdu k nám.

Najednou Uječená letí za Nonou se slovy: Fuj ty prase!! Co tam žereš?! Dej to sem! Půjdeš na guláš jestli se z toho pos**eš!! Tehdy jsem pochopila: je to Uječená a Shanny měla pravdu.

Nona: Mě tohle oslovení naučila Shanny. Chvilku trvalo to pochopit, protože čeština je dost složitá.

Jak se stane, že tak krásné holky se ocitnou ve spolku Šarpej v nouzi?

Uječená: příběhy pejsků, kteří se ocitnou ve spolku jsou různé, ale jedno mají společné: zradil je člověk. Osobně si myslím, že spolek nefunguje stylem: Hej lidi tady je nabídka pejsků a vyberte si parťáka. Ale funguje stylem: Hej zmuchlánci tady jsou lidé a najdeme nejvhodnější pro vás. Aspoň nás si holky vybraly a ne my je.

Shanny: Já jsem se sourozenci měla být štěňátko na kšeft, ale čas šel.. Hele já na to nechci vzpomínat. Jen vím, že jsme se ségrou dostaly příležitost od tet ze spolku a ony se o nás postaraly a našli nám po čase své osobní otroky. Ségra se má moc dobře a je z ní krásná holka. Já jsem ovládla své otroky a oni se ke mně chovají jako k princezně a to je důležité, protože mám svůj životní standard a rozhodně z něj neslevím. Než ke mně přivedli otroky, tak jsem byla v dočasné péči u tety.

Nona: Se mnou to bylo trochu složitější. Narodila jsem se na Tenerife a měla svou rodinu, jenže se prý stěhovali a mě šoupli do útulku na Tenerife. Holky z Podenco v nouzi kontaktovaly spolek Šarpej v nouzi a začalo se řešit moje přemístění do Čech, protože útulek jsem nesla strašně špatně a nebylo to vůbec dobré a hlavně má šance na adopci byla minimální. A tak jsem přiletěla do Čech.

Nono, říkáš, že jsi přiletěla ze zahraničí. Jaké to bylo? Jak jsi si zvykla u nás, protože jiný jazyk, jiné podnebí, jiné všechno.

Shanny: Hehehehe, jen to vyklop, jak jsi se doma pos*ala. :-D

Uječená: Shanny, mluv slušně!

Shanny si odfrkne a s výrazem: jsem princezna dál ignoruje Uječenou.

Nona: Já vlastně ani nevím moc z letu, protože jsem dostala prášky na uklidnění. Jen vím, že v noci jsem přistála na letišti a tam na mě čekala teta Míša, Uječená a Piškotonosička (pozn: Míša je ze spolku Šarpej v nouzi a Piškotonosička je maminka Uječené). Míša mě vylákala na dobrůtky z přepravního boxu a nasadila postroj, růžový postroj!

Shanny: moc se neraduj, to je můj starý postroj.

Nona: ale mě se líbí a já takový ještě neměla, tak si trhni nohou! Každopádně jsem byla zmatená a zblbnutá, protože jsem nikomu nerozuměla. Holky mě vzaly čůrat ven a tak jsem hodila bobek hned před letiště.

Shanny: To byl názor! Do toho holka!!! :D

Nona: -hej, jak by bylo tobě? Já za to nemohla, přes měsíc jsem měla jen betonový výběh a tak mě chvilku trvalo si zvyknout chodit mimo beton. Teta Míša říkala, že Uječená a Piškotonosička jsou moje dočaska, vůbec jsem netušila o co go, ale byla jsem ráda, že jsem pryč z útulku a pryč z boxu. Když jsem dorazila "domů", tak Uječená šla pro Shanny a asi do čtyř ráno jsme se seznamovaly tady v parku v té brutální zimě. Shanny se o mě od té doby stará a je na mě moc hodná, ač to nikdy nepřizná.

Shanny: Mlč! Já jen nechci, abys mě ničila styl!

Uječená: Holky si sedly hned tu noc a od té doby spolu chrápou i v plechu.

Holky: NENE! NIKDY! MLČ!

Holky, zmínily jste dočasku. Co si pod tím mám představit?

Shanny: To je místo, kde jste skoro doma. Hodné tety si k sobě berou šarpeje, kteří jsou v nouzi a starají se o ně jako o vlastní, abychom nemuseli trčet v nevhodných podmínkách, útulcích a jiných hororech. Je to domov, kde nám pomohou se dát dohromady, rozkvést a v klidu si vybrat své otroky.

Nona: mě se to nelíbí. Tedy: myšlenka a realizace je skvělá, ale já nikam jinam už jít nechci, chci zůstat s vámi. Mám Vás ráda, až na ty kočky, ale snažím se.

Uječená: Pejskové v dočaskách patří pod spolek a spolek je zabezpečuje od financí za veterinu, krmení a jiné výdaje. Na dočaskářích je se o pejsky starat jako o vlastní a co nejlépe je poznat, aby bylo možné vybrat ty správné páníčky a ideální domov, aby pejskové nemuseli znovu prožívat nejistotu, zradu a jiné horší věci. Myslím, že je to super způsob, jak pejskům pomoci, protože šarpej má svou hlavu a chvilku mu trvá rozkvést. A ano, stává se, že z dočasného domova se stane trvalý domov. Nonita, víš dobře, že se snažíme, ale pokud budeš nenávidět kočky, tak to nepůjde. To je má jediná podmínka a také víš, že na tom pracujeme.

Nona: já vím, ale když... Achjo, budu se snažit.

Shanny: nebuď blbá, kočky se nežerou, protože ty chlupy se pak lepí v tlamě. A v zimě docela slušně hřejou v pelíšku. Jo a taky na ně můžeš hodit spoustu věcí, které jsi provedla. Já na ně házím své prdy, ale Tichý (pozn. Manžel Uječené) říká, že pokud by si kočka tolik prdla, tak praskne.

Jano, bylo těžké si vzít do dočasky pejska o kterém nic nevíš?

Uječená: Vzít k nám Nonu na dočasku bylo zvláštní. Věděla jsem, že přiletí a bohužel se nikdo nehlásil, že by si ji vzal a nám to doma bylo strašně líto. Rozhodně nejsme ideální dočaska, protože bydlíme v bytě, máme Shanny, která je velmi osobitá, máme tři kočky.. Prostě z logického pohledu bylo všechno špatně. Jenže byla potřeba pomoct a tak jsme to prostě udělali. S holkama ze spolku byla domluva, že to zkusíme a když to bude průšvih a nepůjde to, tak budeme hledat jinou dočasku, která bude vhodnější, ale každopádně tím získáme nějaký čas. První dny bylo fakt náročných, protože Nonita prostě loví kočky, ale vyřešili jsme to rozdělením bytu na část koček a část psů - bez dozoru se Nona ke kočkám nedostane. Nonita se učí vše prakticky od začátku: hygiena, chodit na vodítku, hrát si, že existuje pelíšek a spousty dalšího. Shanny v tom hodně pomáhá, protože vše Noně ukazuje a holky jsou spolu v pohodě. Paradoxně Nona poslouchá nejvíc Shanny.

Shanny: tak mě poslouchá celý svět a neexistuje, aby to bylo jinak!!!

Nona: Jo, je fakt, že Shanny je kápo a mě to usnadnila, protože má trpělivost a já ji rozumím.

Žijete v bytě a spoustu lidí si myslí, že pes do bytu nepatří natož dva. Co si o tom myslíte?

Shanny: Já jsem spokojená, já na zahradu nepatřím. Máme svůj režim a velkou část dne jsme venku na procházkách a nebo v práci s Tichým, který má v práci obrovskou zahradu. Ale naši otroci se fakt snaží a rozhodně z nás nejsou gaučáci, kteří se celý den nudí doma a jdou čůrat jen před barák. Třeba o víkendu je vždy den výletu: to je den, kdy jedeme někam na výlet a trávíme čas venku po celý den. Většinou Uječená vymyslí nějaký nesmysl a tahá nás po lesích, to pak doma padnu a mám dost. Jen ve vedru nás schovává do lesa na kratší výlety, protože vedro já fakt nemám ráda.

Nona: Je to jiné. Ale Shanny má pravdu, že jsme hodně venku. Doma máme spoustu hraček a fakt se nenudíme. Uječená se nás snaží zabavovat. Zahrada je super! Vůbec jsem zahradu neznala, ale je to pecka!

Uječená: Je to trochu složitější, nebudu lhát. Najednou venčím dvě holky a jedna z nich neumí chodit na vodítku. Doma je víc chlupů a musím tak častěji uklízet. Krmíme dvakrát denně a musím přesně dodržovat kdo dostane první misku a kde kdo jí. Ale není to nic šíleného. Rozhodně to není, že by doma byla zoo. Máme doma uklizeno, místo tu je a každý si máme kam sednout. :-D Naopak je to veselejší, protože si se Shanny můžu hrát jak chci, ale psího parťáka nikdy nenahradím. Holky spolu dovádí a vyhrajou si víc. Cestování autem je trochu otázka manažerských schopností, protože každá nastupuje z jiné strany auta, ale taky to je v pohodě. Naopak Nona pomohla Shanny a holky jsou schopné spolu zůstat samotné, aspoň na chvilku - zatím na delší době pracujeme.

Říká se, že shar-pei je náročné plemeno, že se musí udržovat faldíky a že na výcvik je to plemeno hloupé. Tak jak to je?

Shanny: Děláš si srandu?! Já tě kousnu do zadele! Jak jako hloupé?! Jsi skončila frajerko!!! Zabiju tě!!

Nona: Prosím?! Hloupé?!! Chceš nakládačku?! Sama jsi hloupá!!!!!

Uječená: Dost holky!

Holky: Ona si začala!

Uječená: Jste princezny a tohle Vás dvě nerozhází. Vysvětlím to.

Shanny: To jsem teda zvědavá!

Uječená: Uff, o faldíky se fakt starat není potřeba, je to normální plemeno a tenhle mýtus je často předhazován, ale není to pravda. A hloupé rozhodně nejsou. Je to majestátní plemeno a jejich hlava prostě pracuje jinak. Jsou to tvrdohlavci a nikdy nebudou poslouchat jako služební pes. Třeba u holek je vidět, že nad povelem přemýšlí a rozhodují se zda pro něj existuje dobrý důvod a nebo jen buzeruji. Pokud vědí, že neotravuji, tak šlapou jako hodinky. Pokud jen otravuji, tak se na mě vyprdnou z vysoka. Jakmile narazím na jejich tvrdohlavost, tak je to těžší. Třeba Shanny trpí selektivní hluchotou: poslouchá, když ona chce a nebo ze mě chce udělat blba. Nona ta zase ráda chodí šmírovat a opírá se o linku. Když ji z linky odvolám, tak sleze, ale pak zapne tu šarpejí hlavu a ihned tam leze znovu a já ji zase odvolám. Mno a tohle je schopná dělat dokud se fakt nenaštvu. Křikem a tresty u nich člověk ničeho nedosáhne, ale sama na ně občas zaječím. :-D Každopádně se zvládnou naučit spoustu věcí a hlavně blbin.

Proč jsi volila vzít si psa přes spolek?

Shanny: ona se nerozhodovala, já k nim prostě přišla bydlet a tečka.

Nona: Já jsem zase přiletěla a teď dělám vše abych zůstala. :-D

Uječená: Náš první šarpej byl z útulku a bohužel už k nám přišel nemocný. Nevěděli jsme o tom a zjistili to až po vyšetření u veterináře. Bojoval tak rok s nemocí a ač jsme ho milovali a dělali pro něj naprosto vše možné i nemožné, tak to bylo náročné pro celou rodinu psychicky a vlastně i finančně. Tím nechci říkat: neberte si psa z útulku, to vůbec ne. Jen je super, že u psa ze spolku máte i informace o zdravotním stavu a můžete tak zhodnotit i tuhle stránku věci. Zní to sice blbě, ale tak to prostě je. Spolek máme doma moc rádi, protože všichni jsou strašně fajn a kdykoliv pomohou či poradí. Moc se nám líbí jak se o svěřence starají a dělají pro ně fakt maximum. Je to strašně fajn "komunita" a je fajn si občas na ty zmuchlánky postěžovat a zjistit, že i ostatní páníčkové jsou týraní. :-D Holky pořádají i srazy, kde se šarpíci ze spolku a nejen z něj, sejdou a je to super den. Vyblbnou se, lidé pokecají, máme to moc rádi. Dokonce několikrát do roka holky pořádají aukce pro šarpeje v nouzi a dá se vydražit spousta super věcí, často tak řešíme dárky pro rodinu. :-D

Ale abych odpověděla: já nejsem zastáncem psů bez papírů. Tím nemyslím, že by pes bez papírů byl něco méně, to ne. Spíš doma razíme: Pokud si nepůjdu k ověřenému chovateli kupovat psa s PP, tak se obrátím na spolek nebo útulek a vezmu si psa, který domov hledá. Rozhodně nákupem bezpapíráka nechci podpořit množky a to ani ty "domácí". Éru výstavních zvířat s PP máme doma za sebou a teď všechny naše zvířata jsou "zachráněné", protože potřebovali domov. Já osobně raději volím dospělého jedince, protože se štěňátky to moc neumím, strašně bych je rozmazlila a nevychovávala. :-D

Náš rozhovor bohužel ukončily holky, protože prostě začaly odcházet. Tak takováhle je šarpejí hlava? Prostě mě to nebaví, tak jdu pryč? Bylo to fajn a já doufám, že jednou se Shanny a Nona zase rozhodnou chvilku mluvit, protože teď mám asi smůlu.