Dočasná péče

Stačí jen chtít :) 

Začít můžeš kdykoliv

Co je to dočasná péče

Pěstouni neboli dočasná péče jsou lidé, ke kterým se umísťují zvířata, kterým se v průběhu jejich pobytu u pěstounů hledá nový domov.
Do dočasné péče umísťujeme zdravá, ale i bohužel nemocná nebo velmi zanedbaná zvířata, která pak dočaskáři pomáhají vyléčit a napravit. Jedná se hlavně o koupání, odblešení, odčervení. Je to opravdu individuální, případ od případu. Také dočaskáře žádáme, aby pejskům pomohli se socializací, aby je naučili hygienickým návykům (pokud je nemají), aby je naučili kontaktu s lidmi, popř. s jinými zvířaty. Tím se pejskům zvyšuje šance na úspěšnou adopci.
Tato forma pomoci je vhodná zejména pro lidi, kteří se nechtějí uvázat na několik let, ale mají zvířata rádi a příležitostně chtějí pomoci akutním případům zvířat. Náklady na krmení hradí většinou pěstoun sám. V případě štěňat nebo nemocných psů se zvláštními nároky na stravu nebo v individuálních případech (po domluvě) jsme ochotni a schopni dodávat i krmení plus výbavičku - pelíšek nebo deky, vodítko, obojek, hračky.
S dočaskáři jsme samozřejmě v kontaktu po celou dobu, kdy mají zvíře u sebe a to až do té doby, než se pro ně najde vhodný domov. Pokud se vyskytne jakýkoliv problém, společně jej řešíme ku prospěchu všech zúčastněných stran. Po dočaskářích taky vyžadujeme fotky či videa našich pejsků u nich plus nějaké informace k chování psa. Čím více podrobných informací o pejskovi budeme mít, tím lépe pro něho, protože má větší šanci na nalezení nového domova.
Veškeré veterinární hradíme my! Očkování, odčervení, odblešení, kastraci, léky, ......, prostě cokoliv dalšího, co je po veterinární  stránce zapotřebí. Tuto činnost provádí dočaskář bez nároku na finanční odměnu.
Někdy je zvířátko v dočasné péči dvě hodiny, někdy dva měsíce nebo dva roky. Je to vždy individuální a nikdy nejsme schopni dopředu říct,  jak dlouho pejsek u vás bude.

ZKUŠENOSTI DOČASKÁŘŮ

Jaké to je ....."dočaskovat"
 

Lucie Novotná

Doma máme dva adopťáky (fena a pes si dávali na čas, po adopci jsme měsíc psa vozili na hlídání, když jsme byli v práci, protože by se jinak sežrali, jinou možnost než si sednout neměli a klaplo to, Kvido je navíc slepý, takže jsme první dny lepily pásku pomazanou paštikou, aby trefil k misce s vodou), 3x jsme šli do dočasné péče.
Máme "slabost" pro stará či jakkoli hendikepovaná zvířata, proto naše dočasky byly jeden bez horního pysku, druhý bez oka a třetí desetiletý. Všechny jsme si brali s tím, že u nás zůstanou, protože si je určitě nikdo nevezme.
A pocity? ... Doma se o nějakém takovém dozvíme, většinou (docela impulzivně) podlehneme a před tím, že pro psa vyjedeme (nebo nám je přivezen) si říkám, co jsme to za blázny - dva svoje, malé dítě, další na cestě a přiznám se, taky jsem měla nutkání zavolat a říct "víte co, já si to rozmyslela, chci si žít svůj pohodlný a komfortní život". Totéž mě stokrát napadá a chci říct Kristině, když to (většinou zbídačené) stvoření prochodí jednu, dvě, tři noci, muž s ním spí na chodbě na dece, protože máme dva nesnášenlivé netykavky a nebo je všechny trhám od sebe. Každá dočaska je jiná a nese sebou jiná, menší či větší rizika, ale za pár dní, týdnů si to sedne (a nebo taky ne), nadávám trochu méně a pak, když se povede najít domov, je to pocit k nezaplacení, protože vím, že bez dočasné péče by ten pes za mřížemi nebo na dvoře prostě umřel.
Není to jednoduché, dost dobře to asi ani není pro každého, ale všechny ty dny, kdy je to těžké se najednou pak přehoupnou v něco smysluplného. ❤️🐾

 

Eva Floriánová

Buba byl můj první dočaskový pejsek a zároveň první šarpej s kterým jsem se setkala. Naučil mě jak jsou týrání pejskové jiní, neznají svět jsou jako miminko, které poprvé koukne na svět a všeho se bojí, ale stejně jako dítě se během pár týdnů rozkouká a více si věří a v řádu měsíců je z něj hotový pes a nikdo by na něm nepoznal, že žil v šílených podmínkách 😊 2 dny nevylezl z přepravky, rozhodně to není pejsek hned na mazlení a na hlazení. Až si pejsek na vás zvykne a uvěří vám tak už je to mazlík :) . Chce to jen klid a trpělivost a třeba po týdnu si přijde již pro pomazlení sám ❤️

 

Klára Škodová

Měla jsem tři šarpeje, dva své a dočasku, z toho dočaska byla povahově ta "nejlepší". Samozřejmě jsou tu obavy - jak ze strany dočaskáře, tak i toho pejska, který přijde bůhví odkud do cizího prostředí a neví.. ale chce to čas a vše si sedne. Nikdy mě ani nenapadlo přemýšlet o šarpejovi jinak než o jakýmkoliv jiným plemenu.. Rozhodně není proč se jich bát. Jsou jen trochu tvrdohlavější :) a díky tomu, z jakých podmínek zachránění pejsci vždycky přijdou, jsou i bázlivější, chce to prostě trpělivost a pevné nervy.. ale to nejen u šarpejů. Tedy to zejména co se týče psychiky.. ta zdravotní stránka šarpejů, to je jiná.. fakt hodně specifická a musí se s tím počítat.

 

Jindra Grosmannová

My kdysi sharpeye měli, tak jsem aspoň rámcově věděla jací jsou. Barča je úžasná, jen pobyt u původní majitelky jí zřejmě trvale poznamenal vůči vztahům k mužům. Když jsme ji dovezli nechtěla ani dojít na vodítku a musela jsem jí domů v podstatě donést, stála jak zkameněla a nechtěla se hnout. Potom když jsme si šli lehnout tak pořád štěkala,nakonec jsem si lehla k ní na zemi. Druhý den úplně nový pes😁vlezla mi na klín a už jsem byla její. Manžel i kluci se snaží vetřít do její přízně, vezme si od nich dobrotu a u manžela sem tam i spí. Ale jak nejsem doma je z ní zase stresovaných bázlivý pes co pořád štěká, pokud se po ní chce nějaký kontakt, tak buď zaleze pod postel a vrčí nebo když jí manžel chtěl pohladit a vzít na procházku tak na něj začala zle vrčet a štěkat a pryč nebyla daleko od toho se po něm ohnat..Sama doma vydrží v pohodě a neštěká ani nekňučí. Jinak já můžu vše, sebrat jí cokoliv z tlamy i veškerá péče. Nemáme srovnání s jiným dočaskovým psem, vždycky jsem měla psy z chs od štěněte.