Z deníku zoufalství - pořád se něco děje

Znáte ten pocit, když se Vás někdo zeptá "co je u tebe nového?" A vy odpovídáte, že nic. Tak takhle to mám s holkama a přitom každý den vznikne nějaký špek u kterého si říkám, že by stál za napsání, ale večer už si nevzpomenu. Ale dnes jsem si výjimečně vzpomněla na jeden takový špek.

Holky jsou moje prdelky chlupaté a já je mám místo dětí a tak to znamená, že je rozmazluji. Víte, asi to je protože Shanny se mnou letos prošla šílené peklo a já svou pozornost zaměřila na ní, abych se nezbláznila. Moje holky dostávají věci, které jim sednou, jsou kvalitní a nemusím dělat jakýkoliv kompromis. A to mě celé vede k poslednímu velkému špeku v hlavní roli s Nonou.

Kdo je pravidelný čtenář, tak již ví, že Nona má problém se socializací a tak jsme začali lovit náhubek. Osobně si myslím, že náhubek má mít každý doma a pejska naučeného zvládnout ho, protože nikdy nevíte, kdy se to bude hodit. Shanny má klasický dráťák, který jsme doupravili pro její potřebu. Shanny je salámista a nikdy náhubek jinak než na oko nepotřebovala a už vůbec ne, aby v něm musela chodit, ale umí ho nosit. Jenže Nona je jiné kafe a bylo nesmírně důležité vybrat přesně padnoucí náhubek a tak začal náš lov. Koupit náhubek na šarpeje je jako kupovat duhového jednorožce a ještě chtít umět zpívat. Existuje nepřeberné množství materiálů, tvarů, výrobců a typů. Pokud zrovna také hledáte náhubek, tak se prosím vyhněte fixačním, které jsou naprosto nevhodné pro normální používání. A věřte, že pokud Vás potkám s fixačním náhubkem na procházce, tak do Vás začnu šťouchat dráždidlem na opice a použitý sráček Vám narvu do gatí. Ne, vážně se jim vyhněte ;-)

Pro Nonu jsem nakonec dala vyrábět náhubek na míru, který je z biothanu a má spousty praktických vychytávek. Tuhle značku jsem našla v našem oblíbeném butiku v centru Prahy. Po nějakém tom týdnu přišel den prvního zkoušení..... A tady začíná dnešní příběh.

Vesele narvu holky do auta i s Piškotonosičkou a vyrazíme směr Dogstyler pro náhubek. Holky jsou v autě jako princezny (každá má vlastní sedačku) a tak získám dojem, že vše bude v pohodě a Nona bude moct večer na louku k ostatním psům, s touhle veselou myšlenkou ženu jeep do centra Prahy a je mě jedno, že budu zkoušet parkovat tank do místa pro smarta, protože se tam prostě vejde a Míša říkala, že mám malé auto 🤣

Zaparkuji před prodejnou a vypustím tygry z auta s blaženou nevědomostí a úsměvem na rtech. Holky jsou dnes v dobré náladě a moc jim to sluší. Hned ve vchodu na nás dýchne nádherný butik a přátelská atmosféra, trochu se zastydím a své pohorky si nenápadně otřu do kalhot a tvářím se, že na kalhotách nemám bahno, ale že jde o módní maskáč. Čepici si nesundávám, protože schovává mastné vrabčí hnízdo a rouška schová nenamalovaný ksicht. Holky hned za dveřmi vypouštím z vodítek, protože je tu znají a holky si to tu zase prošmejdí, ale cvaknutí karabiny vyvolá naprostou anarchii a neposlušnost a z princezen jsou carevny.

Viděli jste někdy nahánění prasat? Tak takhle jsem lovila Nonu, abych ji mohla vysadit na stůl a začít zkoušet náhubek. Po několika pádech, odřeném nosu, zlomené noze, zbouraném regálu s hračkami a dvou infarktech se podaří a Nonu vysadím na stůl. Frajerka má hroznou radost, protože hra na honěnou byla fakt super a tak provokuje k pokračování a oblízne mě brýle, takže vidím naprosté prdlačky. Po několika propocených gaťkách, prolitých slzách a hnědém pruhu na zadnici, je jasné, že náhubek bude muset zpátky a předělat některé drobnosti. Osobně bych byla v šoku, kdyby se na šarpika povedlo něco hned na první dobrou.

Na holky už to bylo fakt dlouhé a otravné, ale Shanny to vyřešila po svém: lehla si ke dveřím a sledovala spokojeně ruch na ulici. Nonita začala šmejdit po prodejně a pak nám došlo, že nevíme kde je. Lidičky já ji našla a raději bych ji nenašla... Nonita byla v zadní části prodejny a měla bolebříško. Co bolebříško! Ta bestie tam podělala tu dokonale naleštěnou podlahu a tou luxusní prodejnou se rozvanul puch květáku, zelených držtek a drůbežího masa s droby a jako třešnička na dortu leželo kolečko mrkve. Mojí první myšlenkou bylo: všimne si někdo, když proskočím výlohou a uteču?! Frajerka najednou ožila a z jejího pohledu jsem pochopila, že teď přijde ta chvíle, kdy to všechno na mě hodí! A taky ano! Shanny se přišla podívat a koukala na mě fakt zhnuseně, takže Nonu odvedla ke dveřím, kde si holky lehly a sledovaly spokojeně ulici. Já mezitím vytáhla ubrousky, pytlíky a poprosila o hadr s vodou. Slečna byla naštěstí v pohodě a chtěla tu nadílku uklidit. Ale to jsem nemohla dovolit, když už jsem tu podlahu posrala já, aspoň podle Nony, tak si ji i uklidím. Takže jsem v té krásné prodejně lezla po čtyřech, brodila se v hovnech a nenápadně jsem kontrolovala jestli to je jen na podlaze a ne na ultra luxusních pelíškách a dekách. Rudá až na zadnici jsem zlikvidovala onu výzdobu a přemýslela, že místo náhubku jsem měla pořídit takovou tu plachtu pod zadek jako mají koně v centru.

Teď na mě jdou mrákoty, protože nás čeká další zkoušení a já se bojím co tam vyvedeme tentokrát.