Historie a popis plemene

Historie

V čínských zápisech hongkongského klubu „Tradice šarpeje“ se uvádí, že místem původu šarpejů je město Dali. 
Bohužel neexistují žádné záznamy, které by spolehlivě objasnily původ tohoto plemene. Sošky a malby nalezené v hrobkách znázorňují šarpeje ještě bez nadbytku volné kůže a zdá se, že v dalším období se tento hlídací pes začíná vyvíjet dvěma směry: k větší velikosti a delší srsti (zde mohl být křížen s čau-čau i jinými plemeny a používán k hlídání obydlí a stád, lovu jelenů i medvědů) a k většímu množství volné kůže, kde se začíná šarpej chovat a využívat jako bojové plemeno. Jistá příbuznost ovšem směřuje k plemeni čau-čau. Oba by mohli pocházet ze starobylého hlídacího psa z dynastie Han (2. století n. l.), tzv. „hanského psa“. O příbuznosti obou svědčí tmavomodrý jazyk. 

Katastrofou pro všechny psy v Číně byl nástup komunismu k moci, kdy psi museli prakticky zmizet ze společnosti. V důsledku velkých hladomorů  bylo v zemi mnoho psů vyhubeno. Stali se velkou konkurencí pro limitovanou dodávku potravin. Čínský diktátor Mao Ce-tung, který inicioval v roce 1966 Velkou proletářskou kulturní revoluci, dosáhl toho, že se země zmítala v chaosu a došlo k obrovským škodám na kulturním dědictví. Psi se stali přežitkem, potravní konkurencí a kynologie něčím neužitečným.  Šarpej však již byl na pokraji vyhynutí a s ním byly ohroženy i cenné záznamy o jeho minulosti. Pod záchranou tohoto jedinečného plemene je podepsán čínský chovatel, dnes i posuzovatel Matgo Law, který v sedmdesátých letech hledal na čínském venkově poslední kusy šarpejů. Zejména na Tchaj-wanu a v okolí Hongkongu nacházel a vybíral jedince schopné chovu, na kterých založil znovuobnovený chov  plemene Shar-Pei. V Guinessově knize rekordů z roku 1978 je šarpej zapsán jako nejvzácnější a nejohroženější plemeno na světě, v té době existovalo již jen něco kolem 60 jedinců. Díky obnovení diplomatických styků mezi USA a Čínou se šarpej dostal i k americkým chovatelům, kteří se rovněž podíleli na záchraně plemene Shar-Pei. Američané se ubírali poněkud jiným směrem. Nerespektovali to, oč čínští chovatelé usilovali, a tak se poněkud odklonili od jednobarevnosti a od původního čínského standardu, který charakterizoval šarpeje jako dobře osvaleného středního psa s krátkou, pevnou a zježenou srstí. V Americe se šarpej stal hlavně velmi výnosným obchodním artiklem a na kvalitu zdraví či povahu se nehledělo a taktéž zbarvení těchto psů nabíralo nových podob. Čína se distancuje od nerespektování exteriéru, ovšem standard FCI č.309/ 09.08.1999 D uznává různé varianty. Díky tomu jsou dnešní šarpejové tak různorodí, že stěží nalezneme dva psy stejného typu či barvy.

Povaha a využití 

Šarpej zaujme nejen svým vzhledem, ale i povahou. Nezasvěcený pozorovatel by řekl, že je to zachmuřený a klidný pes. K cizím se opravdu chová občas odměřeně, je nedůvěřivý a ani na sebe nijak neupozorňuje.
Lidově se dá říci, že šarpej je „fixovaný samorost“. Má svou hlavu, tváří se, že přemýšlí nad povelem a vyhodnocuje situaci - je-li daný povel nutný, aktuální nebo zdali není zbytečný. Základním povelům se naučí a chápe, co se po něm žádá, ale nevykonává je bezmyšlenkovitě. Je trpělivý, vnímavý a velice citlivý a již od štěňátka čistotný. Tvrdým zacházením se jeho charakter oslabuje a může se stát, že z něj vyroste nedůvěřivý či agresivní jedinec. K cvičákovému drilu se moc nehodí, ale existují i výjimky se složenou pracovní zkouškou (ZZO - Erwin Black Charisma, ZOP - HAKIM XIN Doubravecký vrch). Stejně tak se najdou výjimky v coursingu (Mistr České republiky Castlon Crease Pei). Jiní trénují agility či tanec se psem. Jako jsou šarpejové rozdílní v typu, jsou rozdílní i v povaze. Jeden vybíjí svou energii, kde se dá, druhý celý den prospí. Těch, kteří neradi mění své návyky, je však mnohem víc, ale v žádném případě nejsou líní. Obecně lze říct, že šarpejové „sportovního typu“ bývají živější a také se mezi nimi mohou vyskytovat více svéhlaví jedinci. Miluje svého pána, svou rodinu a cítí se šťastný, když může mít o všem přehled.

Vzhled 

Šarpejové se liší v množství volné kůže a záhybů na těle. Jedni mají zbytnělou kůži na hlavě a pyscích, jiní nemají pysky tak masité a jejich kůže je hladší, bez záhybů. Rovněž srst je různá. V prvním případě je tvrdá, vzpřímená, bez podsady, v délce do 1 cm a nepříjemně pichlavá a tvrdá. Druhý typ srsti je delší – až do 2,5 cm – a měl by na omak připomínat kartáč. Krátkosrstí jedinci mívají jemnější tělesnou stavbu a mnohem menší hlavu s méně masitými pysky. Jejich kůže bývá většinou více zvrásněná a celkově působí tento typ sportovním dojmem. Bývají živější, nabití energií.
Jedinci s delší srstí bývají zavalitější s tlustou kůží a méně vráskami. Volná kůže je většinou na laloku, hlava je masitá a se svým silným tělem působí takový pes zavalitějším a klidnějším dojmem. Šarpej je jednou z nejbarevnějších ras psů. Zbarvení srsti bývá velmi různorodé, ovšem jednobarevnost je standardní (kromě bílé). Základní barvy jsou: černá, hnědá, červená, písková, krémová, žlutá, modrá, aprikot, isabel a lila. Odstínů je ale něco kolem šestnácti. K nim nepočítáme různé varianty: od světle rezavé do mahagonové nebo od světle stříbrné do šedomodré s nebeským nádechem.  Šarpej má v kohoutku 44-51 cm.


Péče 

Šarpej nevyžaduje žádnou zvláštní péči, jeho srst postačí pravidelně vyčesávat a také v případech potřeby vytřít měkkým hadříkem. V době línání je vhodné při vyčesávání např. gumovou rukavicí dodržet pravidelnost, aby rychleji mohla narůst srst nová. Někteří jedinci mohou trpět potravní alergií, kterou většinou způsobuje pšenice ve složení granulované potravy. Jiní mohou mít alergii na trávy či pyly. Tento problém je odstranitelný vhodným výběrem potravy či vyhýbáním se rizikovým místům. Šarpej není psem vhodným do kotce. Bez společnosti člověka a zavřený v kotci velice trpí. Miluje procházky, ale ještě radši má své pohodlí a moc rád spí. Ve správných rukou to bývají bezproblémoví psi. Šarpej je pes s velkým srdcem, společenský a klidný, ale nehodí se pro každého. Pokud někdo očekává neustálé plnění povelů nebo denní vyžití na kynologických akcích, bude zklamán.

Text: Jana Šateková, ch.s. Z JAN-ZDE-KU